"Něco takového v České republice nepřichází v úvahu. Dnes marihuana, za rok hašiš, co bude potom?" tlumočil stanovisko ministra zdravotnictví Bohumila Fišera jeho mluvčí Otakar Černý.

V lékařských kruzích se přesto už řadu let objevují zprávy o pozitivních účincích konopí: látky v něm obsažené, zejména tetrahydrocanabiol, se podle některých studií osvědčily při léčbě nevolnosti, jež přináší utrpení pacientům s AIDS či rakovinou. Hodně se mluví též o uvolňujícím efektu svalů například u pacientů s roztroušenou sklerózou.

"Různé deriváty marihuany se klinicky zkoušejí a zejména účinky proti zvracení jsou velice dobré," potvrdil Švihovec. Dodal však: "Viděl jsem mnohé výsledky, ale žádné definitivní závěry." Podle svědectví některých lékařů se marihuana i u nás v praxi doporučuje - ale načerno.

"Všeobecně se ví, že u některých stavů má marihuana léčebný nebo alespoň ulehčující efekt. Vím, že řada lékařů svým pacientům, konkrétně s roztroušenou sklerózou, jaksi doporučuje, aby v případě bolestí a křečí zkusili tento prostředek," uvedl včera Jiří Presl z centra pro drogově závislé Drop In v Praze. Lékař upřesnil, že zná osobně několik lidí, jimž byla tato "samoléčba" doporučena.

Lékaři, kteří léčí pacienty se zmíněnými chorobami, odmítají potvrdit, že by konopí doporučovali, připouštějí však, že jejich klienti zkušenosti mají. "Myslím, že někteří to berou a že některým to pomáhá," souhlasil Ladislav Machala, který léčí pacienty s AIDS.

O "léčení marihuanou" v Česku se opakovaně psalo, sdělovací prostředky přinesly reportáže o lidech, kteří po konopí sáhli jako po poslední naději. Nekouřili jej, ale drtili jeho listy například do másla. Evžen Růžička z neurologické kliniky 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy dokonce v odborném časopise Parkinson připustil zlepšení stavu pacienta s Parkinsonovou nemocí." Domluvili jsme se na pokusném přerušení léčby konopím.

Po třech týdnech jsme pozorovali zhoršení hybnosti, která se rychle upravila, když se vrátil k pravidelnému užívání rostlinného přípravku," napsal Růžička. Dodal, že lékaři nenašli žádné známky psychických změn, jež by mohlo způsobit konopí.

Přesto byl Evžen Růžička opatrný: "Z lékařského hlediska nelze užívání konopí doporučovat, přestože existují důvody domnívat se, že by tato léčba mohla být účinná. Lékař má právo léčit své pacienty jen takovým lékem, který prošel procedurou zkoušek, jež by potvrdily zdravotní neškodnost léku a jeho účinnost."

To je také důvod, proč má legalizace marihuany pro léčebné účely silné kritiky. Skeptický je například i primář bohnické psychiatrické léčebny Karel Nešpor, který se obává vedlejších účinků marihuany: na dýchací systém (pokud se kouří), vnímací funkce či imunitu organismu. "Nemyslím, že je dobré, když pacient s rakovinou dostane zápal plic, nebo když se ještě zhorší vnímání pacientů s očním zákalem," podotkl.

Riziko je i v nekontrolovaném užívání, kdy není stanovena dávka, navíc marihuana může na každého působit jinak. To připouští i Jiří Presl, ačkoli namítá, že nezná případ předávkování, a pokud jde o riziko závislosti, alkohol je podle něho rizikovější.

"Není lék bez rizik," řekl Presl. Nešpor nicméně předkládá další argument: Kdyby byla marihuana zázrak, dávno by se jí chopil farmaceutický průmysl. To se už samozřejmě stalo, efekt jejích extraktů ovšem nebyl tak strhující. To může mít podle lékařů několik vysvětlení: buď léčivě působí kombinace vícero látek v konopí, nebo velkou roli hraje psychika pacienta při konzumaci rostliny jako takové.

Důvod, proč výzkum není tak usilovný, vysvětluje výkonný ředitel Mezinárodní asociace farmaceutických firem Pavol Mazan takto: "Marihuana coby droga je tabu, opředené množstvím předsudků. Farmaceutickému průmyslu to za ten průšvih moc nestojí. Ale je to možná jen otázka času," připustil.

 Konopí a Glaukom

Když můj otec pár let před dovršením osmdesátky začal mít vážné problémy s viděním, předpokládal tenkrát, že se jedná o běžný šedý zákal, který by mohla spravit banální operace. Bohužel až při vyšetření u očaře se zjistilo, že má navíc pokročilý zákal zelený (glaukom), kdy jedno oko bylo zničeno úplně a na druhém zůstalo jen necelých 30% zbytkového vidění. A prognóza do budoucna rozhodně nebyla dobrá. U méně poškozeného oka tedy táta podstoupil operaci šedého zákalu, dostal novou čočku, a k tomu spoustu medikamentů na snižování nitroočního tlaku, samozřejmě i se spoustou vedlejších účinků. Nitrooční tlak i přesto zůstával kritický, takže muselo dojít i na jeho snižování opakovaným operačním zásahem.

Protože v té době už jsem měl informace o léčivých účincích konopí, rozhodli jsme se vyzkoušet i tuhle cestu; ztratit už nebylo co.

Na začátku jsme experimentovali s dávkou a formou podávání konopí. Kouření jsme samozřejmě vyloučili od počátku; napřed jsme zkoušeli alkoholový výluh, pak konopné máslo, nakonec se jako optimální ukázal jemný konopný prach vyráběný pomocí tříštivého mlýnku, používaný jako velmi speciální koření do běžného jídla. Aby otec snížil psychický dopad preparátu a nebyl přes den vysmátý k nepotřebě, užívá od počátku svou dávku konopí obvykle navečer.

Výsledky cca desetiletého užívání konopného preparátu jsou evidentní: Otec, kterého jsem musel vodit za ruku, teď nejen že čte knihy i noviny bez nejmenších problémů; začal dokonce zase pracovat s počítačem. Preparáty pro snížení nitroočního tlaku mohly být postupně omezeny natolik, že jejich vedlejší účinky mohou být dlouhodobě zanedbávány, nitrooční tlak přitom zůstává v normě. Objektivní měření opakovaně potvrdilo výrazné zlepšení funkce oka; na druhém, zcela poškozeném, se objevilo zbytkové vidění. Každou chvíli mi teď táta předvádí, co všechno tím okem, které by vlastně mělo být trvale slepé, vidí. Druhým okem nyní vidí lépe, než mnozí lidé o desítky let mladší. Otec je tak ve věku skoro devadesáti let opět schopen plnohodnotného samostatného života.

Mám dobrý důvod se domnívat, že léčivá schopnost konopí není soustředěna do samotného THC. Ukazuje se totiž, že účinné je i konopí s nízkým obsahem THC, takové, co by zkušený kuřák nazval „pěkná slabota“. Jeden čas jsme používali výhradně onen slabý druh (technické konopí), přesto i toto konopí se sníženým obsahem THC dokázalo snižovat nitrooční tlak. I když přeci jen o něco hůř, než jeho plnokrevné indické příbuzenstvo. Jenomže samotné snížení nitroočního tlaku je jen část léčivého účinku konopí. Byť tou nejdůležitější. Indikátorem účinnosti konopného preparátu je totiž i to, čemu se říká „králičí oko“. Je to jev známý snad všem pravidelným uživatelům konopí, a je to důsledek roztažení krevních vlásečnic. Je to přesně to, co postižené oko zoufale potřebuje. Vysoký nitrooční tlak devastuje oční sítnici tím, že znemožňuje její zásobení životodárnou krví. Ta se prostě proti vnitřnímu tlaku v oku neprotlačí na potřebná místa. Proto se jako první ztrácí periferní vidění. Dalším důsledkem je pak postižení očního nervu tam, kde je napojen na sítnici.

- - -

Táta tedy používá konopí jako lék na glaukom. Znamená to dát si každý druhý den 1.25 g našeho standardizovaného konopného prachu (Cannabis sativa + C. Indica 2:1). Tato dávka je ověřena jako těsně na hraně psychické účinnosti. A tak má táta obden konopné hody..

Jak tedy na to? Na termostatu elektrické plotýnky nastavím 150 stupňů a nechám na ní rozehřát pánvičku. Když je teplota dosažena, naliji na pánvičku slunečnicový olej v potřebném množství, podle toho, co bude k večeři. Jakmile hladina oleje zhrbolovatí, tedy jakmile dosáhne dostatečné teploty, vhodím na něj celou připravenou dávku konopí, a rozkroužím je po celé pánvi, aby se stejnoměrně vzpěnilo. Hned poté přidám ostatní součásti večeře; od masa přes brambory až po knedlíky a třeba i vajíčka, to podle toho, co je plánováno k večeři. A tak po pár minutách už nesu tátovi talíř plný neodolatelné vůně.

Dávka 1,25 g naší standardizované konopné směsi je vybalancována tak, že je těsně pod hranicí psychické účinnosti. Jemně nadrcené konopí, vzpěněné na rozpáleném oleji, své účinné látky uvolní téměř okamžitě. Termostatem kontrolovaná plotýnka pak nedovolí přehřátí, kdy by se olej přepálil a účinné látky konopí vyprchaly.